Jak žít spokojeněji: položte si nejdůležitější otázku vašeho života a začněte žít šťastněji
Lidé mají jeden takový nenápadný zvyk, který jim ale dříve nebo později může začít činit problémy, nebo je dokonce dostat do deprese a dál od spokojenosti, než by chtěli. Co tím zvykem je, k tomu se dostanu hned. Zrovna tak jako k tomu, jak žít spokojeněji.
Nemůžu mluvit za všechny kultury, ale vím, že náš “západní svět” má tendenci vychovávat své děti velmi ambiciózně. Hýčkáme si určité standarty úspěchu a své potomstvo navádíme k tomu, aby se stalo tím, co za úspěšné považujeme. Chceme, aby z nich byli doktoři nebo právníci, aby si jednou mohli pořídit luxusní auto, aby se dostali do televize, vystudovali prestižní univerzitu, nebo vystoupali po kariérním žebříčku až na vysokou manažerskou pozici.
A to je právě ten zlozvyk, který mám na mysli. Že lidem už odmalička nutíme, co by vlastně měli chtít. Nutí jim to rodiče, média, ale i okruh nebližších lidí.
V čem je tedy problém? Copak každý nechce mít dobrou práci, vydělávat spoustu peněz a být vážený a uznávaný?
Každý pravděpodobně ne, to by statisticky ani nešlo, ale o to nejde. Jde o to, že my už často ani nevíme, co vlastně chceme!
Myslíme si, že něco chceme – ale chceme to doopravdy?
Tento koncept byl jednou z mých největších lekcí uplynulého roku. Když budu upřímná, jako teenager jsem chtěla být herečkou, celebritou, která by oslovovala spoustu lidí. Jenže vloni mi došlo, že nejen že k herectví nemám sklony, ale vlastně bych herečkou vůbec být nechtěla!
Jak je to možné?! Vždyť to byl můj sen, vždycky jsem se viděla, jak jsem hrozně cool, oháním se mečem, jezdím na koni a líbám fešné kolegy při natáčení nějakého velkofilmu, a jak mám potom na jeho premiéře nějaké překrásné šaty a úsměv tak zářivý, že ho nepřebijí ani blesky fotoaparátů.
Jenomže jsem se dívala jen na vnějšek. Co víc, viděla jsem jenom špičku ledovce. Vše se změnilo, když jsem si položila otázku: “Líbil by se mi každodenní život herečky?” A hadejte co: ne. Nelíbil. Ono to není tak oslnivé, jak se to tváří. Nejde jen chtít ty třešničky na dortu. Člověk musí vědět, že ho bude naplňovat i zbylých 90% údělu té které profese/toho kterého poslání.
Jak žít spokojeněji? Položte si otázku “Co chci?”
Vraťme se tedy k tématu. Snad už chápete, že se jen málokdy zastavíme (pokud vůbec), abychom si ujasnili, co vlastně chceme. Co si myslíme že chceme, ale vlastně nechceme.
Začněte tím, že se budete ptát na původ svých tužeb. A hned nato si uvědomte, odkud pochází odpověď na otázku, odkud pochází vaše přání. Je to z vaší duše, od vás? Nebo je to něco, co jste někde viděli, a také se vám toho zachtělo? Nebo vám to přání někdo dlouho nutil, až se stalo vaším vlastním? Nesnažíte se jen například vyhovět svým rodičům? Na tom není vůbec nic špatného, ale ve výsledku je důležité, co doopravdy chcete VY.
Pokud jste ve svém zamyšlení narazili na to, že byste něco “měli” (u)dělat, pozor! To je znamením, že se snažíte vyhovět někomu jinému. V první řadě byste ale měli vyhovět sobě. V první řadě je důležité, abyste vy sami byli šťastní. Pokud budete šťastní vy, budeme moc svoji radost, světlo a štěstí rozdávat i všude okolo.
Oprostěte se od toho, co vám vnucuje společnost
Standarty a ideologie, které nám předsouvá společnost, by také měly být předmětem kritického uvažování. Pokud možno se on nich úplně oprostěte, pokud si chcete ujasnit, co v životě doopravdy chcete a co vás doopravdy udělá šťastnými. Neříkám, abyste ihned zavrhli úplně všechny koncepty, na kterých společnost stojí, to ne, ale udělejte si svůj vlastní obrázek. Mějte své vidění světa. Pokud se stane, že se vaše vlastní vidění světa bude shodovat s tím, v co jste doposud věřili, super! Pokud ne, nevadí, začnete si kráčet svojí novou cestou.
Objevte, kým doopravdy jste
Odhalme si další klíč k tomu, jak žít spokojeněji. Je jen logické, že k tomu, abyste věděli, CO chcete, byste si nejdřív měli uvědomit, KÝM vlastně jste. Tedy postoupit ještě o jednu vrstvu v sebepoznání níže. Ani to samozřejmě není nic lehké, obzvlášť pokud už léta žijete zatíženi vším, co na vás klade okolní svět. Možná se budete muset pomyslně vrátit o spoustu let zpět a vzpomenout si, co vás dřív dokázalo nadchnout, pro co jste žili, co máte takříkajíc v kostech. Taková cesta dost možná bude bolet. Ale věřte, že bude mít léčivé účinky.
Otázka “Co chci?” bude dost možná tou nejdůležitější, kterou si v životě položíte. Položte si ji a zodpovězte jak nejupřímněji jste schopní. Klidně si na ni odpovězte znovu a znovu, několikrát. Dejte tomu čas. A nad každou svou odpovědí se zamyslete, rozeberte si ji v hlavě, nebo ji popište ve svém zápisníku. Až dokud se nedoberete něčeho, co bude vycházet čistě z VÁS a tedy co chcete VY. Nebojte se toho, co si o vás pomyslí okolí. Použijte své nově nabyté zjištění k tomu, abyste ve svém životě udělali obrovský kus dopředu!
Já vám na této cestě přeji spoustu krásných, průlomových a léčivých momentů!
- S láskou, vaše Barbie Leia