fbpx
první let letadlem za oceán airbus a380 lea

Jaké vjemy způsobí první let letadlem?

Retro článek! Aneb první let letadlem. Je to už více let, než se mi chce přiznat, co jsem napsala následující článek. Nebudu ale sepisovat nový, přidám sem ten starý, původní, originální. To proto, že teď už bych nedokázala tak autenticky vyjádřit své pocity, které jsem měla, když jsem poprvé v životě sedla na letadlo a odcestovala žít na jiném kontinentě. Tenhle je z doby, kdy ještě má paměť byla čerstvá.

Přeji příjemné čtení a šťastný let!


V dnešní době už není vůbec nic mimořádného zarezervovat si dobře polstrovanou sedačku v okřídlené kovové vymoženosti zvané letadlo. Představte si ale pěkně prosím mě, dvacetiletou, všeho všudy rozhodně nedospělou čudlu (mě), která v životě neopustila teplo domova pro nic odvážnějšího, než pro školní výměnný pobyt, jak stojí před okamžikem, kdy do jednoho takového letadla nastoupí. Do zaoceánského, podotýkám. Přičtěte prosím také fakt, že jsem do té doby neměla tu čest ani s malým usměvavým dovolenkovým letadélkem! Nikdy jsem letiště neviděla zevnitř.

Když se zpětně ohlédnu za tím prvním srpnem, kdy jsem balila kufry a odhodlaně kráčela vstříc té nové, vzrušující cestě svého života, musím být na své neopeřené postpubertální já pyšná. Nemělo sebemenší tušení, do čeho doopravdy leze, zato ale mělo nezlomnou důvěru v pohádkový zítřek. Ve fantastické dny, které se mohou stát skutečností jen tehdy, když člověk překoná sebe sama a pustí se do něčeho, co ho v nitru duše děsí a ochromuje.

Letištní terminály v Praze jsou pěkné. Malé, přitom překvapivě prostorné. Snažily se být ke mně vlídné, a zatímco jsme s taťkou posílali můj napěchovaný kufr a tenisovou tašku po pásu do útrob letištních procesů, já jim to i věřila. Vnímala jsem to jedinečné naladění, tu atmosféru plnou očekávání, uvědomění si malosti zeměkoule a velikosti oblohy. Jenže velbloudí slzy byly na cestě a dostavily se jen co jsem vytasila pas a zařadila se do fronty na kontrolu. Jako když Anakin v první epizodě odchází od své matky, neotočila jsem se. Věděla jsem, že moje vlastní mamka má oči zalité slzami a že taťka je taky smutný a budu jim oběma chybět. Věděla jsem ale taky, že ve mě věří.

Vypnula jsem hruď. Zamáčkla slzy, prošla kolem nóbl obchodů s drahou módou a taškami. Desetkrát překontrolovala palubní lístek, protože si nepamatuju čísla, abych měla jistotu, že mířím ke správné bráně. Oni ve mě věří. A já si věřila taky. To je důležitý poznatek. Člověk nemusí vědět, jak a co přesně bude. Ale musí být v nitru neoblomný, že všechno bude dobré.

Co byly mé cíle? V první řadě zažít, jaké to vlastně je, letět letadlem. Být ve vzduchu. Ačkoliv v tomhle mě létání trochu zklamalo, protože ve vzduchu je letadlo, ne vy. Vy jste na sedačce. Vy jste připásaní a chránění stěnami letounu. Přesto však létání je spojené s něčím výjimečným. S pocity volnosti, síly, možností, velikosti. S pocity, které jsem dodneška nezažila jinde, než na letištích a v letadlech. Možná výletní loď by byla podobně jedinečná? Ale spíš si myslím, že ne. Cestování do cizích zemí je něčím, co se těžko popisuje pouhými slovy a je zapotřebí si ho prožít. Je třeba táhnou za sebou aspoň jeden kufr, nejlépe dva, a vědět, že obsah těch zavazadel je teď vaším jediným majetkem. Že máte své jistoty, víte, že budete někde bydlet, ale to místo je zatím jen nehmotné, dokud ho poprvé nespatříte na vlastní oči.

A co bylo mými dalšími cíly? Zjistit, jestli ten kolotoč s pohyblivým pásem vyplivne můj kufr, a nebo jestli ho zaměstnanci letiště použili jako palivo. Co já vím, co takové letadlo všechno nesežere! Dále jsem potřebovala na desetinu procenta přesnosti vědět, o kolik mimických vrásek si nadělají letušky víc oproti běžné populaci kvůli jejich neustálé dobré náladě vedoucí k půlstu úsměvů za minutu. Nemluvě o tom, že jsem potřebovala sama sobě vysvětlit, proč letím do Oklahomy, když běžná Evropská populace nepokládá vůbec za nutné brát existenci něčeho takového v potaz. Proháněl se Winnetou po Oklahomě? K jakému patřil indiánskému kmeni? Nikdy jsem nečetla Karla Maye. A filmy jsem viděla jako malá… Budou indiáni snědí, dlouhovlasí a tmavovlasí? A budou tamější běloši ošlehaní a nosit kovbojské klobouky? A u všech strašidel, budu si moct s tom státě tvaru sekáčku na maso sehnat něco pořádně sladkého a nezbláznit se tak z abstinenčních příznaků své lehké závislosti na cukru?!

#prvniletletadlem

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Výborně! Email už je na cestě 💌


Zkontroluj svůj inbox a složku hromadné.

Důležité!

Je možné, že email s kuponem přijde do složky HROMADNÉ/Promotions. Aby sis byla jistá, že nezmeškáš žádné další výhodné nabídky a dárečky, přesuň můj email do inboxu a ulož si adresu.