Blog končí…

Abych hned ale uvedla věci na pravou míru – ne tenhle blog! Onyx Fox se teprve rozjíždí a máte se na co těšit! Myslím tím blog.cz, že končí…

A to je taková zvláštní věc. Víte, já s ním prožila svá teenagerská a mladodospělácká léta… Byla to první platforma, kde jsme si ségra a já vytvořili náš první blog. A byl docela úspěšný! Tenkrát to byly nádherné časy. Nikomu nešlo o prodeje, o reputaci, o to, jak vypadá a co vlastní, jako se to děje dnes ve světě sociálních médií. Čekalo by se, že když teď díky storýčkám a poustům budeme mít k sobě blíž než kdy dřív, ale není to tak. Všechno je to totiž vyšperkované, zidealizované a svým způsobem zkrátka umělé a nereálné.

To časy blogů byly jiné (a jéje… už se dostávám do situace “to za našich časů…” :D). Blogy byly mnohem intimnější. Člověk na nich nezveřejňoval svoje selfíčka. Na blogu se psalo o našich platonických láskách, o písničkách, které s námi pohnuly, o klucích, které jsme měli v merku, o běžném životě, sdílely se ankety, komentovalo se z upřímného zájmu a ze zábavy…

Je hezké, až hřejivé ponořit se do toho světa “oldschoolových” blogů znova. Mě se to poštěstilo proto, že mi jednak expiruje doména na barbiesnutrition, a pak asi dva dny na to jsem se probudila s pocitem, že musím jít na blog lantuin a postahovat z něj všechny své články (zálohovat si je). Nutno podotknout, že ten blog už nepoužívám a skoro na něj nechodím. Už někdy dřív, kdy jsem ho navštívila, jsem viděla, že je teď tak ošklivě plný reklam. Ale co bych čekala, je to přece jen free platforma.

Teď ale na mě nahoře vykouklo veliké oznámení, že služby blog.cz budou 16.8. ukončeny… Wow. To je sdělení, které ve člověku vzbudí hodně vzpomínek. Jak už jsem psala, s blogem jsme zažívali lásky a přátelství, spoustu pozitivních emocí. A teď to končí.

Je taky zajímavé, jak něco takového člověka vyprovokuje něco napsat. Ano, ráda píšu články informativní, kterými vás učím o osobním rozvoji, vesmíru, zákonu přitažlivosti a zdravém životním stylu, ale už jsem skoro zapomněla, jak ráda také píšu něco neplánovaného, co ze mně vyplyne až díky prvotní myšlence, klávesnici a hlavně silné emoci. Protože psaní o emocích je. A já jich mám na rozdávání, tak nechápu, proč často dělám takové drahoty je sdílet pomocí mého psaní.

Líbilo by se mi, kdyby se nám znovu podařilo takovou intimitu starých blogů vytvořit. Kdo s nimi také vyrůstal ví, o čem mluvím. A vy, mladší generace, tak budete mít možnost to také zažít.

Spousta lajků u záviděníhodné fotky je fajn, ale je to takové prázdné. Zato komunita, opravdový zájem, přátelství, blízkost, zkrátka sdílené pocity a sdílená radost, to je úplně o ničem jiném.

Proto se budu snažit psát sem víc, víc ze srdce, a také hledat způsoby, jak si tu všichni můžeme vytvořit společenství, skupinu, komunitu, ve které bude krásné a bezpečné žít, kdy jedna liška podrží druhou, kdy budeme společně růst a společně budovat svět náš i ten kolem nás.

Zatím mějte krásný den, a napište mi komentář, pokud vás jakýmkoliv způsobem ukončení blogu.cz taky zasáhlo… ♥